KAPITOLA 15 KROKY DOZNÍVAJÍ NAVŽDY D utě a drsně drkotají pařížskými ulicemi káry smrti. Šest kár veze denní příděl vína gilotině. Všechny hltavé a nenasytné stvůry, co si jich kdy představivost vymyslela od časů, kdy byla poprvé zaznamenána, sloučily se tu v jedinou skutečnost gilo- tiny. A přece není ve Francii se vší její bohatou růzností půdy a pod- nebí jediné stéblo, jediný list, jediný kořen, jediná větévka, jediné pepřové zrnko, jež by uzrávaly za podmínek jistotnějších, než byly ty, z nichž vyrostla tato hrůza. Rozdrťte znovu lidstvo podobnými kladivy a znovu se samo zmrzačí do těchto zmučených podob. Za- sejte znovu totéž sémě loupeživé bezuzdnosti a násilnictví a jistě vydá tytéž plody podle svého semene. Šest kár drkotá ulicemi. Mocný kouzelníku čase, změň je opět v to, čím byly, a ukáže se, že to jsou kočáry absolutních monarchů, slav- nostní povozy feudální šlechty, úbory nastrojených Jezabel, kostely, jež nejsou domy Otce mého, nýbrž peleše lotrovské, chýše milionů hladovějících venkovanů! Nikoli; veliký kouzelník, jenž velebně vy- konává, co ustanovil Stvořitel, nikdy nevrací do původních podob to, co jednou proměnil. „Byl-li jsi proměněn do této podoby z vůle boží,“ praví mudrci začarovanému v moudrých arabských pohádkách, „pak zůstaň tak! Jestliže jsi však nabyl této podoby jen skrze pomíjivé zaklíná- ní, pak se vrať do podoby původní!“ Beznadějně nezměnitelné drkotají káry dál. Když se tak truchlivá kola šesti kár otáčejí, zdá se, jako by vy- orávala dlouhou křivou brázdu v davech lidí, shromážděných na ulicích. Na tu i na onu stranu odhrnují řady tváří a pluh jede s jis- totou vpřed. Obyvatelstvo domů je už tak zvyklé na tuto podíva- nou, že v mnoha oknech není vůbec nikdo a z jiných vždy jen na okamžik někdo vyhlédne, aby se zběžně podíval na tváře v kárách. Tu a tam mají návštěvu, jež přijela zhlédnout tu podívanou; to pak hostitel ukazuje se sebevědomím průvodce cizinců na tu a zas na
476
Třetí kára (Ilustr. Fred Barnard)
Made with FlippingBook - Online magazine maker