Vidím ji, jak na prsou chová dítě, jež má moje jméno. Vidím jejího otce, lety skloněného, jinak však uzdraveného, jak věrně plní ve svém povolání svou povinnost ke všem lidem a jak žije v míru. Vidím dobrého starého pána, jejich dávného přítele, jak jim ještě deset let poskytuje vše, co může, a jak potom klidně odchází, aby byl odměněn. Vidím, jak se mi dostává posvěceného místa v jejich srdcích a v srdcích jejich potomstva po celá dlouhá pokolení. Vidím ji jako starou ženu, jak pláče nade mnou ve výročí tohoto dne. Vidím ji i jejího manžela, jak po skončení své pouti leží bok po boku v posledním loži, jež země poskytuje, a vím, že jeden druhého nectil posvátněji, než oba ctili mě. Vidím ono dítě, jež leží na jejích prsou a jež má moje jméno, jako muže, jenž si razí cestu touž životní stezkou jako kdysi já. Vidím ho razit si cestu tak dobře, že se moje jméno skvěje ve světle jeho jména. Vidím, jak mizí poskvrny, jež jsem na ně sám vrhl. Vidím ho, nejpřednějšího ze spravedlivých soudců a čestných lidí, jak vede chlapce mého jména s čelem, jež znám, a se zlatými vlasy k tomuto místu – v té době již krásnému na pohled, beze stopy po krutém znetvoření tohoto dne –, a slyším ho, jak něžným a váznou- cím hlasem vypráví tomuto dítěti můj příběh. Co nyní dělám, je mnohem lepší než to, co jsem kdy dělal; odchá- zím za spočinutím mnohem a mnohem lepším, než jaké jsem kdy poznal.“
„… odcházím za spočinutím mnohem a mnohem lepším, než jaké jsem kdy poznal.“ (Ilustr. Harry Furniss)
483
Made with FlippingBook - Online magazine maker