Pokoje pana Crunchera nebyly právě v příliš přívětivém soused- ství, a pokud jde o počet, byly jen dva, jestliže ovšem lze počítat za jeden pokoj komůrku, kde bylo okénko s jedinou tabulkou skla. Zato v nich byl dokonalý pořádek. Ať bylo za toho větrného březnového jitra jakkoli časně, pokoj, kde ležel pan Cruncher na posteli, byl již celý vydrhnut a pod hrnky a talířky, přichystanými na hřmotném stole k snídani, byl prostřen velmi čistý bílý ubrus. Pan Cruncher ležel pod záplatovanou pokrývkou jako harlekýn, když doma odpočívá. Zprvu tvrdě spal, ale pak se postupně začal na posteli převracet a zvedat, až se konečně vynořil se svými ostnatými vlasy, jež, jak se zdálo, určitě roztrhají polštář na kousky. V téže chvíli vykřikl s hrozivým rozhořčením: „Ať jsem proklet, jestli zas už není v tom!“ Žena spořádaného a pečlivého zevnějšku se zvedla v koutě z ko- lenou a udělala to dost spěšně i ustrašeně, takže bylo jasné, že byla míněna právě ona. „Cože!“ pravil pan Cruncher a rozhlížel se z postele po své botě. „Zas už ses do toho dala, co?“ Když těmito slovy podruhé pozdravil jitro, hodil botu po ženě, aby tak pozdravil jitro potřetí. Byla to bota velmi zablácená, a to nás přivádí k jisté podivné okolnosti, týkající se domácnosti pana Crun- chera, že totiž i tehdy, když přišel po úředních hodinách domů s čis- tými botami, nalézal příštího jitra tytéž boty zamazané blátem. „Cože,“ pravil pan Cruncher a mířil na ni opět slovy, když ji tím druhým způsobem nezasáhl, „už ses zase do toho dala, ty otra- vo jedna?“ „Jen jsem se modlila.“ „Jen ses modlila! Jsi mi pěkná manželka! Čeho tím pořád chceš dosáhnout, že sebou vždycky hodíš na zem a začneš se modlit proti mně?“ „Nemodlila jsem se proti tobě; modlila jsem se za tebe.“ „Nemodlila. A jestli ses tak modlila, nedám si to líbit. Jen se na ni podívej, Jerry, na tu svou povedenou matku, která se modlí proti tomu, aby se tvému tátovi dobře vedlo. Máš to, synu, opravdu
Cruncher a jeho syn (Ilustr. Fred Barnard)
73
Made with FlippingBook - Online magazine maker