Pan Stryver pak povolal nemnoho svých svědků a hned nato pan Cruncher přihlížel tomu, jak generální prokurátor obrátil naruby celé šaty, jež pan Stryver ušil porotě na tělo; pravil přitom, že Barsad a Cly jsou ještě stokrát lepší, než si o nich myslel, a obžalovaný že je ještě stokrát horší. Nakonec se ujal slova soudce, obracel ty šaty tu na líc, tu zas naruby, ale celkem s rozhodností je zaobroubil a přešil tak, že z nich byl pro obžalovaného pohřební rubáš. Pak se porota odebrala uvážit celý případ a mouchy se opět roz- bzučely. Přes všechno toto vzrušení pan Carton, jenž tak dlouho hleděl ke stropu, nezměnil ani svoje místo, ani svou polohu. Zatímco jeho druh v povolání pan Stryver rovnal dokumenty, šeptal si s těmi, kteří seděli nablízku, a občas úzkostlivě pohlížel na porotu, zatímco se diváci, všichni více či méně pohnutí, seskupovali v nové hloučky, zatímco dokonce i soudce vstal ze svého místa a jal se přecházet sem a tam po stupínku, sledován diváctvem nikoli bez podezření, že je ve stavu jaksi horečnatém, jedině tento muž seděl na židli a opíral se o ni ve svém potrhaném taláru napůl svlečeném, s parukou ne- pořádně nasazenou, jak mu zas dosedla zpátky na hlavu, s rukama v kapsách a s očima obrácenýma ke stropu tak, jak byly obráceny už celý den. Něco obzvláště nedbalého v jeho chování mu nejen dávalo nepříjemný vzhled, nýbrž i o tolik zmenšovalo jeho nepochybnou podobnost s obžalovaným (kterou chvilková vážnost, když byli spolu konfrontováni, ještě zvýšila), že si mnozí z diváků, když si ho nyní všimli, říkali mezi sebou, jak málo by je napadlo, že ti dva jsou si vůbec podobní. Takto se vyjádřil i pan Cruncher k sousedovi a dodal: „Dal bych za to půl libry, že moc právnické praxe nemá. Vůbec nevypadá jako někdo, komu by lidé něco takového svěřovali, že ne?“ A přece viděl pan Carton víc podrobností celého toho jeviště, než by se zdálo; neboť když se náhle slečna Manettová zhroutila na otcova prsa, spatřil to první a hlasitě zvolal: „Dozorce! Podívejte se na tu mladou dámu. Pomozte ji tomu pánovi odvést. Což nevidíte, že upadne!“
Když byl soudce požádán, aby vybídl obhájcova druha v povolání sejmout paruku, a když k tomu soudce nikterak milostivě dal svolení, podobnost byla ještě mnohem výraznější. (Ilustr. Harry Furniss)
95
Made with FlippingBook - Online magazine maker