naučila tak úžasným kouzlům, že na ni děvče a žena, patřící k pomoc- nému personálu domácnosti, pohlížely jako na nějakou čarodějku nebo jako na Popelčinu kmotru, která si posílala pro drůbež, pro králíka, pro dva tři kousky zeleniny do zahrady a proměňovala to všechno, v cokoli se jí zachtělo. O nedělích večeřela slečna Prossová u doktorova stolu, ale ve všední dny vždy jedla v neznámou dobu buď v oněch kuchyňských nižších oblastech, nebo ve svém pokoji v druhém patře – v modrém pokoji, kam nikdo jiný než její ptáče nikdy neměl přístup. Dnes slečna Prossová v odpověď na přívětivou tvář svého ptáčete i na jeho milé úsilí potěšit ji neobyčejně slevila ze své přísnosti, a tak byla i celá večeře velmi přívětivá. Bylo toho dne neobyčejně dusno a po večeři Lucie navrhla, aby si víno vzali ven pod platan a tam na vzduchu poseděli. Poněvadž se všechno točilo podle ní a kolem ní, vyšli pod platan a ona sama nesla víno pro zvláštní potřebu pana Lorryho. Už před časem se ustanovila jako číšnice pana Lorryho, a když tam pak seděli pod platanem a ho- vořili, dbala pozorně, aby byla jeho sklenice stále plná. Tajemná po- zadí domů a jejich stěny sem na ně pohlížely, jak si povídají, a nad hlavami jim šeptal svou řečí platan. Ale stovky lidí se dosud neukázaly. Zatímco tam seděli pod plata- nem, ukázal se jen jeden člověk, a to pan Darnay. Doktor Manette jej uvítal laskavě a právě tak ho uvítala Lucie. Ale slečna Prossová začala náhle trpět pícháním v hlavě i v těle a uchýlila se do domu. Nezřídka bývala obětí takových trápení a nazývala to v kruhu rodiny svými bo- davými vrtochy. Doktor byl v nejlepší míře a vypadal neobyčejně mladě. Za takových chvil byla jeho podobnost s Lucií velmi výrazná, a když tak seděli vedle sebe, ona nakloněna k jeho rameni, on s paží opřenou o opěradlo její
židle, bylo velikým potěšením srovnávat ty dvě tváře. Celý den hovořil nezvykle živě o mnoha věcech.
„Doktore,“ pravil pan Darnay, když seděli pod platanem – a řekl to jako přirozené pokračování rozhovoru o starých londýnských stav- bách –, „viděl jste už Tower?“
… a když hladila bohaté vlasy svého miláčka s takovou pýchou, jak by snad hladila svoje vlastní vlasy, kdyby byla nej- marnivější a nejkrásnější z žen… (Ilustr. Fred Barnard)
126
Made with FlippingBook - Online magazine maker