přihnané zpět z pastvy a přivázané k čemukoli, co je mohlo udržet, tupě přihlížely nebo ležely a přežvykovaly žvanec něčeho, co si utrhly na přerušené vycházce a co je nijak zvlášť neodměňovalo za námahu. Několik zámeckých lidí, někteří zaměstnanci z poštovní stanice a všichni výběrčí daní, více nebo méně ozbrojeni, se shromáždili jaksi úplně beze smyslu na protější straně ulice, aniž tušili, proč tu jsou. Cestář již pronikl do hloučku padesáti obzvláštních přátel a bil se modrou čepicí do prsou. Co to všechno mělo znamenat a co mělo znamenat, když pana Gabella rychle vysadili na koně za záda jakéhosi sluhy a když řečený Gabelle takto tryskem odjel (přestože kůň byl dvojnásob zatížen) podobně jako v německé baladě o Lenoře? Znamenalo to, že na zámku bylo o jednu kamennou tvář víc. Gorgona té noci obhlédla zámecké budovy a přidala kamennou tvář, která ještě chyběla, kamennou tvář, na kterou čekala dobrých dvě stě let. Ta tvář ležela na polštáři pana markýze. Podobala se krásné masce, jež se náhle ulekla, rozhněvala se a zkameněla. Hluboko v srdci ka- menné postavy, jež patřila k té hlavě, vězel nůž. Kolem jeho rukojeti byl omotán útržek papíru, na němž bylo naškrabáno: „Rychle ho dopravte do hrobky. To vzkazuje JACQUES.“ KAPITOLA 10 DVA SLIBY U plynulo asi dvanáct měsíců a pan Charles Darnay se stal v Anglii učitelem francouzštiny a znalcem francouzské li- teratury. Za našich dní by byl profesorem; tehdy ho nazý- vali domácím učitelem. Učil mladé lidi, kteří měli dost volného času a zájmu studovat živý jazyk, jímž se hovoří po celém světě, a upev- ňoval znalosti všeho, co bylo v tomto jazyce vytvořeno ve vědě
jako by na to zírala s úžasem, s otevřenými ústy a pokleslou dolní če- listí, jako zachvácena bázní. Slunce již vyšlo a ve vsi nastal ruch. Maličká okna se otvírala, u vet- chých dveří byly zvednuty závory a lidé, chvějící se ve svěžím ranním vzduchu chladem, začali vycházet. Pak nastala pro obyvatelstvo ce- lodenní dřina, jen zřídka osvětlená paprskem veselí. Někteří odchá- zeli ke kašně, jiní do polí; ženy i muži šli okopávat a rýt, jiní zas hlídat ubohý dobytek a vyvést kostnaté kravky na pastvu někde u cesty. Též v kostele a u kříže bylo vidět několik postav; tam u kříže poblíž mod- lících se lidí se poslušná kravka pokoušela najít mezi býlím svou sní- dani. Jak se slušelo na jeho vznešenost, probudil se zámek později, ale postupně se přece jen probouzel. Nejprve zrudla jako za dáv- ných dob kopí na kance a zrudly též lovecké nože, jež pak břitce za- svítily v jitřním svitu slunce; později se otevřely dveře a okna, koně ve stájích se ohlíželi po světle a svěžesti proudící stájovými vraty, u za- mřížovaných oken se lesklo a šumělo listí, psi prudce trhali řetězy a netrpělivě se vzpínali, aby byli odvázáni. Všechny tyto všední události patřily ke každodennímu životu a k příchodu jitra. Ale nepatřilo k němu zvonění velikého zámeckého zvonu ani všechno běhání nahoru a dolů po schodech, ani postavy spěchající přes terasu, ani všechno přešlapování a přecházení, ani ko- nečně rychlé sedlání koní a odjezdy. Který vánek pověděl o všem tom spěchu šedivému cestáři, jenž byl již v práci na návrší za vsí a chránil si jídlo na celý den, jež leželo na hromádce štěrku v uzlíku, který ani vráně nestál za to, aby do něho zobákem klovla. Upustili snad ptáci, nesoucí drobky té zvěsti někam do dálky, nad ním nějaké její zrnko, jako upouštějí náhodná semínka? Ať tomu bylo jakkoli, cestář utíkal toho dusného jitra po svahu dolů, div si hlavu nesrazil, prach se mu zvedal pod chodidly až po kolena a nezastavil se, dokud nedoběhl ke kašně. Všichni vesničané byli shromážděni kolem kašny, postávali tu s ob- vyklou sklíčeností, tiše si šeptali, ale neprojevovali nic jiného než ja- kousi hrozivou zvědavost a překvapení. Poslušné krávy, rychle
161
160
Made with FlippingBook - Online magazine maker