Manettovi. Byl podvečer letního dne a Darnay věděl, že Lucie je se slečnou Prossovou mimo dům. Zastihl doktora, jak čte v křesle poblíž okna. Duševní síly, jež mu byly oporou v jeho bývalém utrpení, jež však zároveň zhoršovaly tíhu toho utrpení, se mu postupně vracely. Byl to teď muž velmi energický, pevný ve svých záměrech, silný v rozhodnosti a rázný ve všem pod- nikání. Když opět nabyl této energie, bylo v ní někdy trochu křečo- vitosti a unáhlenosti, jako tomu bylo zprvu i s ostatními jeho duševními schopnostmi; k ničemu takovému nedocházelo však nikdy příliš často a teď to bylo čím dál řidší. Mnoho vědecky pracoval a málo spal, snadno snášel velikou únavu a byl v dobrém rozmaru. Když k němu teď Darnay vstoupil, odložil knihu a zvedl ruku. „Charles Darnay! Jsem rád, že vás vidím. Říkali jsme si už tři nebo čtyři dny, že se máte vrátit. Byli tu včera pan Stryver a Sydney Carton a oba říkali, že jste venku déle, než se patří.“ „Jsem jim vděčen za jejich zájem,“ odpověděl poněkud chladně, pokud šlo o ty dva, avšak velmi vřele, pokud šlo o doktora. „Slečna Manettová…“ „Vede se jí dobře,“ řekl doktor, když se Darnay odmlčel, „a všichni budou jistě rádi, že jste se vrátil. Odešla vyřídit nějaké domácí zále- žitosti, ale brzy bude zpět.“ „Věděl jsem, že nebude doma, pane doktore. Využil jsem té příle- žitosti, že je mimo dům, abych vás požádal o rozhovor.“ Nastalo rozpačité ticho. „Ano?“ řekl doktor se zřejmým přemáháním. „Přisuňte si křeslo a mluvte.“ Vyhověl, pokud šlo o křeslo, ale hovořit bylo zřejmě pro něj mno- hem těžší. „Mám to štěstí, doktore Manette, že jsem už asi půldruhého roku důvěrným přítelem této domácnosti,“ začal konečně, „a tak doufám, že záležitost, o které chci mluvit…“ Umlčela ho ruka, kterou doktor zvedl, aby ho zarazil. Když ji chvíli ponechal zvednutou, stáhl ji zpět a pravil:
i v umění. Uměl vedle toho o těchto věcech psát v dobré angličtině a také je do dobré angličtiny překládat. Takové učitele nebylo tehdy snadné najít; bývalí princové a budoucí králové se ještě nestávali uči- teli a šlechtici, přivedení na mizinu, nebyli ještě vymazáváni z hlavních knih v Tellsonově bance a nestávali se z nich ještě kuchaři nebo tesaři. Jako učitel, jemuž bylo pro jeho znalosti neobyčejně příjemné i pro- spěšné naslouchat, a jako dovedný překladatel, jenž do své práce vklá- dal vedle slovníkových vědomostí něco navíc, byl mladý pan Darnay brzy dobře známý a vyhledávaný. Vyznal se nadto v poměrech své země a na ty se soustřeďoval tehdy čím dál větší zájem. A tak se mu při jeho veliké vytrvalosti a neumdlévající píli dobře vedlo. Neočekával, že bude v Londýně chodit po zlatě nebo že bude mít na růžích ustláno; kdyby takto svá očekávání přeháněl, nebyl by se ni- čeho dopracoval. Očekával práci, tu také dostal a dělal ji, jak uměl nejlépe. V tom vězel jeho úspěch. Určitou dobu pobýval vždy v Cambridgi, kde učil studenty jako jakýsi tolerovaný podloudník, jenž obchoduje se zakázaným zbožím evropských jazyků, místo aby podle zvyku obchodoval řečtinou a la- tinou. Jinak žil v Londýně. Od dní, kdy bylo v ráji věčné léto, až po tyto dny, kdy je na hříšném širém světě většinou zima, stávalo se vždy všem mužům totéž, co Charlesu Darnayovi, že se totiž zamilovali do ženy. Od oné chvíle, kdy byl v nebezpečí, miloval Lucii Manettovou. Neslyšel nikdy zvuk tak sladký a milý, jako byl zvuk jejího účast- ného hlasu; neviděl nikdy tvář tak něžně krásnou, jako byla její tvář, když ji viděl proti sobě tam na pokraji hrobu, jejž pro něj kopali. Ještě s ní však o té věci nehovořil. Od vraždy v opuštěném zámku tam kdesi daleko za vodami i od dlouhého cestování po prašných silnicích – mohutný kamenný zámek se stal pouhým mlhavým snem – uply- nul už celý rok a on jí dosud ani jediným slovem nepověděl, co se děje v jeho srdci. Byl si dobře vědom důvodů, proč to dosud neudělal. Byl opět letní den, když se ubíral ze zaměstnání do tichého zákoutí v Soho, kde chtěl nalézt příležitost, aby mohl otevřít své srdce doktoru
165
164
Made with FlippingBook - Online magazine maker