dohodnout, zda jí má dát svou ruku týden nebo dva před podzimním soudním zasedáním, nebo o krátkých vánočních prázdninách mezi zasedáním podzimním a lednovým. Pokud šlo o jeho postavení v této při, neměl nejmenší pochybnosti a jasně už viděl, jak bude znít rozsudek. Tento případ, rozvedený před porotou z hlediska čistě světského – z jediného hlediska, které stojí za to, aby se k němu přihlíželo –, byl zcela prostý a nebylo v něm sla- bin. Sám tu byl stranou žalující, jeho důkazy nebylo možné vyvrátit, a tak se obhájce strany žalované vzdal obhajoby a porota se ani ne- odešla radit. Když případ přezkoumal, přesvědčil se pan Stryver v úloze předsedy civilního soudu, že jasnější pře ani nemůže být. Zahájil tedy slavnostně prázdniny tím, že slečně Manettové ob- řadně navrhl, aby s ním šla do Vauxhall Gardens; když neměl úspěch, navrhl Ranelagh; když ani to nemělo z nepochopitelných důvodů úspěch, nezbývalo mu než osobně se dostavit do Soho a tam přede- střít své vznešené úmysly. A tak si pan Stryver širokými rameny razil cestu do Soho od Tem- plu, jenž ještě rozkvétal samým počátkem velkých soudních prázdnin. Kdokoli by ho spatřil u Temple Baru na té straně, kde stojí kostel sv. Dunstana, jak se žene vedle chodníku svým rozmáchlým způso- bem směrem k Soho, muselo by mu být jasné, jak si je svou věcí jist. Cesta ho vedla kolem Tellsonovy banky, a poněvadž byl jednak zákazníkem tohoto podniku, jednak znal pana Lorryho jako důvěr- ného přítele Manettových, napadlo pana Stryvera vstoupit do banky a povědět panu Lorrymu, jak jasný je obzor nad Soho. Vrazil tedy prudce do dveří, v jejichž stěžejích to chraptivě skřípělo, klopýtl dolů po dvou schodech, prošel kolem dvou prastarých pokladníků a vrazil rameny napřed do zatuchlé komůrky, kde seděl pan Lorry nad veli- kými knihami soustředěn na číslice a kde jako by se všechny věci pod sluncem měnily v úhrn čísel. „Dobrý den!“ pravil pan Stryver. „Jak se vám vede? Doufám, že dobře!“ Bylo velmi příznačné pro Stryvera, že v jakémkoli prostoru vypa- dal příliš veliký. Byl tak velký na prostory Tellsonovy banky, že staří
Když si pan Stryver velkomyslně usmyslel dát doktorově dceři svou ruku, umínil si také, že jí poví o tomto jejím štěstí ještě dřív, než sám odjede na soudní prázdniny z Londýna. (Ilustr. Harry Furniss)
177
Made with FlippingBook - Online magazine maker