KAPITOLA 14 POČESTNÝ OBCHODNÍK K dyž tak pan Jeremiah Cruncher seděl na své stolici na Fleet Street se svým hrozně ježatým synem vedle sebe, sledoval den co den nesmírný počet nejrůznějších událostí. Kdo by také mohl sedět na Fleet Street za nejživějších hodin dne a nebýt osl- něn i ohlušen obrovskými průvody, z nichž jeden směřoval se slun- cem k západu, druhý od slunce k východu, ale oba vždy mířily k rovinám za rudě červeným obzorem, kde slunce zapadá. Se slámkou v ústech seděl tu pan Cruncher a pozoroval ty dva proudy jako onen pohanský venkovan, jenž měl po několik sto- letí za povinnost bdít nad řekou – a rozdíl byl jen v tom, že Jerry nikterak neočekával, že jeho proudy vyschnou. Nebylo by to také očekávání, v němž by mohl spatřovat nějaký prospěch, neboť ur- čitá menší část jeho příjmu pocházela z toho, že doprovázel báz- livé ženy (většinou tělnaté, které již překročili střední léta) z té strany proudu, na které stála Tellsonova banka, na protější břeh. Třebaže v každém tom případě spolu pobyli velmi krátce, vždy byl pan Cruncher dámou tak zaujat, že nezapomněl vyjádřit velikou touhu vypít skleničku dámě na zdraví. A právě dary, jež mu bývaly uštědřeny, aby mohl vykonat tento blahovolný skutek, doplňovaly, jak už jsme řekli, jeho jmění. Byly doby, kdy básník seděl na stoličce na veřejném místě a hlou- bal před zraky lidí. Jenže pan Cruncher nebyl básník, a když tak seděl na stoličce na veřejném místě, hloubal co možno nejméně a rozhlížel se kolem sebe. Stalo se, že se takto zaměstnával ve chvíli, kdy davy prořídly, kdy už tu bylo málo opozdilých žen a kdy se mu vůbec vedlo tak nevý- nosně, až začal silně podezřívat paní Cruncherovou, že se jistě zas vrhla na zem a modlí se víc než jindy, když tu upoutal jeho pozor- nost jakýsi neobvyklý dav lidí valící se po Fleet Street na západ. Pohlédl tím směrem a zjistil, že tam přichází jakýsi pohřeb a že
191
CARTON ODMÍTNUT „Buďte zdráva!“ řekl. Pak ještě dodal: „Bůh vám žehnej!“ a odešel. (Ilustr. Harry Furniss)
Made with FlippingBook - Online magazine maker