KAPITOLA 1 DOBA B yly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší, byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti, byla to doba víry, byla to doba nevíry, byl to čas světla, byl to čas temnoty, bylo to jaro naděje, byla to zima beznaděje; tehdy bylo možné nadít se všeho, ale nedoufali jsme v nic; všichni jsme kráčeli přímo do nebes, všichni jsme se ubírali směrem právě opačným – byla to zkrátka doba tak podobná době naší, že někteří její nejhlučnější vládci požadovali, aby ve zlém i v dobrém byla považována za rozkvět nejvyššího stupně. Na trůně anglickém seděl král širokých čelistí a královna obyčejné tváře, na trůně francouzském seděl král širokých čelistí a královna krásné tváře. Panstvu, vládnoucímu nad chlebem i rybami svých zemí, bylo v obou královstvích nad slunce jasnější, že všechno je na věčné časy v nejlepším pořádku. Bylo to léta Páně tisícího sedmistého sedmdesátého pátého. Právě tak jako dnes dostávalo se i tehdy Anglii v té požehnané době du- chovních zjevení. Paní Southcottová nedávno právě šťastně oslavila své pětadvacáté narozeniny, na které jakýsi prorocky nadaný vojín z tělesné stráže předpověděl událost velmi zvláštní; oznámil totiž, že vše je uchystáno k tomu, aby Londýn i s Westminsterem byl srovnán se zemí. Také tomu byl rovný tucet let, co duch z Cock Lane vykle- pával svá poselství, jak je vyklepávali (v nadpřirozeném nedostatku původnosti) i duchové z předloňského roku. Jiných poselství rázu jen a jen pozemského dostalo se tehdy anglické koruně i lidu z jakéhosi kongresu britských poddaných v Americe; a ukázalo se
7
Made with FlippingBook - Online magazine maker