„Trochu jsem unavený,“ přiznal manžel. „Jsi taky trochu sklíčený,“ pravila jeho paní, jejíž bystré oči se po- zorně soustřeďovaly na počítání, ale občas maličko pohlédly i na něj. „Ach, vy muži, vy muži!“ „Co tě napadá!“ začal Defarge. „Co tě napadá!“ opakovala jeho paní a rozhodně potřásla hlavou. „Co tě napadá! Jsi dnes večer pokleslý na duchu, to mě napadá, můj milý!“ „Opravdu,“ pravil Defarge, jako by mu násilím trhali myšlenku z prsou, „trvá to už příliš dlouho.“ „Trvá to už příliš dlouho,“ opakovala jeho žena, „a kdy to netrvá dlouho? Pomsta a odplata trvá vždycky dlouho, to už je zákon.“ „Netrvá to dlouho, když někoho zasáhne blesk,“ pravil Defarge. „Jak dlouho to trvá,“ tázala se paní Defargeová klidně, „přichystat blesk a nashromáždit k němu sílu? Řekni sám.“ Defarge zvedl zamyšleně hlavu, jako by i na tomhle něco bylo. „Netrvá to dlouho,“ pravila jeho paní, „když zemětřesení polkne celé město. Dobrá! Ale řekni, jak dlouho trvá přichystat zemětřesení!“ „Patrně hodně dlouho,“ pravil Defarge. „Ale když je přichystáno, začne a všechno rozdrtí na kousky. Zatím se stále chystá, i když nic není vidět ani slyšet. Tím se utěš. A neza- pomínej na to.“ Utahovala uzel a oči jí přitom zaplanuly, jako by rdousila nepří- tele. „Říkám ti,“ pravila paní Defargeová a napřáhla pravici, aby dala svým slovům důraz, „že i když to trvá dlouho, je to již na cestě a blíží se to. Říkám ti, že to nikdy neustupuje zpět a nikdy se to nezastavuje. Říkám ti, že se to ustavičně přibližuje. Jen se rozhlédni kolem a po- mysli, jak žijí všichni ti lidé, které známe, jen pomysli na tváře všech těch lidí, na všechen jejich hněv, na všechnu nespokojenost, kterou jacquerie uvádí hodinu co hodinu s větší jistotou v pohotovost. Což to tak může pokračovat? Jsi mi k smíchu!“ „Moje statečná ženo,“ pravil Defarge a stál tam před ní s hlavou trochu skloněnou, s rukama za zády jako učenlivý a pozorný žák před
227
John Barsad (Ilustr. Harry Furniss)
Made with FlippingBook - Online magazine maker