„Pokud jde o tu velikou službu,“ pravil Carton, „musím vám tady sdělit, když o ní takhle mluvíte, že to bylo pouhé advokátské gesto, vypočítané na účinek. Nevím, že bych se byl staral o to, co se s vámi stane, když jsem to udělal. Ale rozumějte mi dobře! Říkám, když jsem to udělal; mluvím o minulosti.“ „Vy, jak vidím, berete vděčnost na lehkou váhu,“ odpověděl Dar- nay, „ale nechci se s vámi rozkmotřit kvůli nějaké zdvořilostní frázi.“ „Je to jen a jen pravda, pane Darnayi, věřte mi! Ale odbočil jsem; řekl jsem, že bych si přál, abychom byli přátelé. Znáte mě však; víte, že nejsem schopen splnit jakýkoliv náročnější a významnější úkol. Jestli o tom pochybujete, zeptejte se Stryvera, poví vám to.“ „Raději to posoudím sám bez jeho pomoci.“ „Dobrá! Ale ať už je tomu jakkoli, znáte mě jako zpustlého chlapa, který nikdy neudělal nic dobrého a nikdy taky neudělá.“ „Že neuděláte, o tom nemohu nic vědět.“ „Ale já to vím a musíte v tom dát na moje slovo. Jestli tedy snesete, aby sem k vám tu a tam přicházel takový bezcenný člověk nevalné pověsti, chci vás požádat, abyste mi dovolil občas sem přicházet jako někomu, kdo má zcela volný přístup; a nechť jsem tu pokládán za ne- užitečný a (kdybych neobjevil, že jsme si podobni, dodal bych) všední kus nábytku, který všichni snášejí pro jeho bývalé služby a kte- rého si nikdo nevšímá. Jestliže mi to dovolíte, pochybuji, že toho budu užívat příliš často. Vsadím sto ku jedné, že toho práva využiji sotva tak čtyřikrát do roka. Bude mi dokonce stačit vědomí, že to právo mám.“ „Chcete to zkusit?“ „Jinými slovy to znamená, že mi dopřáváte postavení, o kterém jsem mluvil. Děkuji vám, Darnayi. Mohu tedy toho dovolení užívat ve vašem jméně?“ „Zatím ano, Cartone.“ Stiskli si na to ruce a Sydney poodešel. Minutu nato tu byl podle všech vnějších známek méně nápadný než kdy dříve. Když pak opustil dům a když Charles Darnay hovořil večer se sleč- nou Prossovou, s doktorem a s panem Lorrym, zmínil se všeobecně
262
Sidney Carton
Made with FlippingBook - Online magazine maker