v La Force se již pro ten večer zabývala přípravami na hru o zástavy a na malý koncert. Shromáždili se u mříží a prolévali slzy; ale bylo třeba doplnit dvacet míst v chystaných zábavách a již se velmi přiblížila za- vírací hodina, kdy budou do společných místností a na chodby vpuš- těni velcí psi, kteří tam budou po celou noc hlídat. Vězňové zdaleka nebyli bezohlední nebo necitelní; jejich chování však vyplývalo z po- vahy doby. Stejně tak ona zvláštní horlivost či opojenost, jež mnohé vedla k tomu, aby na sebe se zbytečnou vyzývavostí přivolávali gilotinu a smrt, nebyla pouhou chvástavostí, nýbrž jakousi zdivočelostí, přene- senou ze zdivočelosti všeobecné. Za časů moru mají někteří z nás ta- jemnou přitažlivost pro tuto nemoc – jakousi strašlivou náklonnost zemřít na ni. A všichni máme v sobě skryty podobné podivnosti, které potřebují jen příležitost, aby vyšly najevo. Cesta do Conciergerie byla krátká a temná; noc v jejích kob- kách, prolezlých hmyzem, byla dlouhá a studená. Dřív, než bylo příš- tího dne vyvoláno jméno Charlese Darnaye, bylo už souzeno pat- náct vězňů. Všech patnáct bylo odsouzeno a přelíčení s nimi trvala dohromady jednu a půl hodiny. Charles Evrémonde, zvaný Darnay se konečně ocitl před soudem. Jeho soudcové tu zasedali v opeřených kloboucích; ale jinak tu bylo mnohem víc rudých čapek s trojbarevnými kokardami. Když pohlédl na porotu a na bouřlivé posluchačstvo, mohl by si po- myslet, že tu byl obvyklý pořádek věcí obrácen a že zločinci tu soudí počestné lidi. Nejkrutější a nejhorší spodina obyvatelstva vel- kého města, jež vždycky má svou krutou a zlou spodinu, tu byla řídícím duchem celého jeviště; dělala hlučné poznámky, tleskala, projevovala nesouhlas, předbíhala a urychlovala soudní výrok bez nejmenší zdrženlivosti. Většina mužů byla nejrůznějším způso- bem ozbrojena; některé ženy měly nože, některý dýky, některé jedly a pily, zatímco přihlížely, a mnohé pletly. Mezi těmito poslední- mi byla jedna, jež měla při práci pod paží hotový kus pletení. Byla tam v první řadě po boku muže, kterého nespatřil již od svého příjezdu k městským hradbám, okamžitě si však vzpomněl, že je to Defarge. Všiml si, že mu několikrát něco šeptala do ucha, a připadalo mu, že
nedávno přišel a od něhož pan Lorry vzrušen a překvapen vyběhl z po- koje, aby sevřel svou milovanou do náruče? Komu to pak zopakoval její rozechvělá slova, když pozvedl hlas, obrátil hlavu ke dveřím, z nichž vyšel, a pravil: „Odveden do Conciergerie a předvolán na zítřek!“?
KAPITOLA 6 VÍTĚZSTVÍ O bávaný tribunál pěti soudců, veřejného žalobce a poroty plné rozhodnosti zasedal každý den. Večer co večer vydával seznam předvolaných, který pak žalářníci v různých věze- ních předčítali vězňům. Žalářníci obvykle žertovali: „Vy tam uvnitř, pojďte si poslechnout, přečtu vám večerní noviny!“ „Charles Evrémonde, zvaný Darnay!“ Tak konečně jednou začínaly večerní noviny v La Force. Kdykoli bylo vysloveno něčí jméno, jeho nositel se postavil stra- nou na místo určené těm, o nichž bylo oznámeno, že jsou na osud- ném seznamu. Charles Evrémonde znal tento zvyk, neboť viděl takto mizet stovky lidí. Odulý žalářník, jenž si bral na čtení brýle, se přes ně podíval, aby se ujistil, že se vězeň postavil na určené místo, a pokračoval pak s od- mlkou za každým jménem v předčítání seznamu. Bylo to celkem tři- advacet jmen, ale jen na dvacet jmen se ozvala odpověď, neboť jeden z vězňů takto předvolaných zemřel již ve vězení a zapomnělo se na něj a dva byli již gilotinováni a také se na ně zapomnělo. Seznam byl předčítán v oné klenuté místnosti, kde Darnay viděl onoho večera po svém příchodu shromážděné vězně. Všichni zahynuli v masa- krech; všechny lidské bytosti, jež si od té doby oblíbil a s nimiž se rozloučil, zemřely na popravišti. Spěšně si vyměnili několik laskavých slov na rozloučenou, ale loučení netrvalo dlouho. Byla to každodenní událost a společnost
362
363
Made with FlippingBook - Online magazine maker