KAPITOLA 5 VINÁRNA N a ulici spadl veliký sud vína a rozbil se. Stalo se to, když jej skládali z povozu; sud se s rachotem překotil, obru- če praskly a ležel teď na dláždění právě před dveřmi vi- nárny, roztříštěn jako vlašský ořech. Všichni lidé, kteří byli nablízku, nechali práce nebo lenošení a bě- želi sem, aby se napili vína. Hrubé, nepravidelné dlažební kostky na všech stranách zaostřené a určené, jak se lze domnívat, výslovně k tomu, aby zmrzačily všechna živá stvoření, jež tudy projdou, za- držely víno mezi sebou a vytvořily z něho malá jezírka; ta byla teď podle své velikosti obklopena menšími nebo většími skupinkami lidí, kteří se mezi sebou strkali. Někteří muži poklekli, spojili dlaně obou rukou a vytvořili nádobky, z nichž pili nebo se pokoušeli, dřív než všechno víno uteklo mezi prsty, dát napít i ženám, které se jim nak- láněly přes ramena. Jiní zas nabírali víno z kaluží rozbitými zbytky hliněných nádob nebo v nich namáčeli šátky, jež pak maličkým dětem ždímali do úst; jiní stavěli z bláta drobné přehrady, aby odtékající víno zastavili; jiní, upozorňováni těmi, kteří přihlíželi z oken, pobíhali z místa na místo, aby zarazili stružky rozbíhající se do všech stran; jiní se konečně vrhli na prosáklé a usazeninou povlečené kusy sudu a s dychtivou lačností olizovali, nebo dokonce žvýkali vlhké, vínem promočené úlomky. Nebyl tu kanál, kudy by mohlo víno odtéct; přesto však nejenže všechno zmizelo, nýbrž se s ním ztratilo i tolik bláta, že to vypadalo, jako by celou ulici vymetl metař, kdyby vůbec bylo možné, že by se v téhle končině taková zázračná bytost někdy objevila. Zatímco trvala tato hra s vínem, ozývala se ulicí pronikavá směs smíchu a rozveselených hlasů – hlasů mužských, ženských i dětských. Při celé této zábavě projevovali lidé velmi málo hrubosti, ale hodně hravosti. Panovala mezi nimi jakási zvláštní družnost, ukazoval se tu
To je jistě chlap! pomyslel si pan Lorry bez dechu v okamžiku, kdy narazil na stěnu. (Ilustr. Harry Furniss)
37
Made with FlippingBook - Online magazine maker