„Hm, jak se na to tak dívám,“ pravil Carton, „mám v ruce další kartu, pane Barsade. Je nemožné tady v té rozzuřené Paříži, kde je ve vzduchu samé podezření, abyste přežil udání, když jste ve spojení s dalším šlechtickým udavačem, který má stejnou minulost jako vy a který je nadto obklopený tajemstvím, že totiž předstíral smrt a zas se vrátil do života! Cizincovy úklady ve vězeních proti Republice. To je silná karta, docela určitě gilotinová karta! Budete hrát?“ „Ne!“ odpověděl udavač. „Vzdávám hru. Přiznávám, že jsme u toho výtržnického davu byli tak neoblíbení, že já utekl z Anglie ve strachu, aby mě neutopili, a Clye pronásledovali tak, že nebýt toho podvodu, nikdy by neunikl. Ale jak tenhle člověk ví, že to byl podvod, to je pro mě div všech divů.“ „Nedělejte si těžkou hlavu kvůli tomu člověku,“ řekl na to bojovný pan Cruncher, „budete mít dost co dělat, abyste pochopil, co vám říká tady ten pán. A poslechněte si mě ještě jednou!“ Nebylo možné panu Cruncherovi zabránit, aby znovu okázale ne- předvedl veškerou svou velkomyslnost. „Za půl libry bych vás chytil za krk a uškrtil.“ Vězeňský prašivec se od něho odvrátil a řekl poněkud odhodlaněji Sydneymu Cartonovi: „Dohodli jsme se tedy. Je načase jít za povinností a nemohu se už dlouho zdržet. Říkal jste mi, že máte nějaký záměr; o co tedy jde? Hned vás upozorňuji, že nemá smysl žádat ode mne příliš. Jestli mě požádáte o nějakou věc, kterou bych měl udělat ve svém úředním postavení a která by mě přivedla do nějakého dalšího většího nebez- pečí, pak raději svěřím život náhodnému osudu, který mě čeká, když odmítnu, než náhodnému osudu, který mě čeká, když budu souhla- sit. Vyberu si zkrátka. Mluvil jste tady o zoufalství. Jsme tu všichni zoufalci. Nezapomeňte! Když si budu myslet, že je to výhodné, mohu vás udat a mohu se pak dostat přísahami ven z kamenných zdí, jako mohou i jiní. Tak tedy, co ode mě vlastně chcete?“ „Nic příliš velkého. Jste žalářníkem v Conciergerie?“ „Jednou provždy vám říkám, že nic takového jako útěk nelze pod- niknout,“ pravil udavač rozhodně.
Jen se na to podívejte. Můžete to vzít do ruky; není to žádný padě- lek.“ V té chvíli pan Lorry spatřil, jak se stín na stěně prodloužil a pan Cruncher vstal, aby přikročil blíž. Vlasy by mu nemohly stát na hlavě divočeji, kdyby ho v té chvíli sám ďábel chtěl nabrat na rohy. Udavač jej nespatřil, a tak se pan Cruncher zastavil vedle něho a dotkl se jeho ramene jako nějaký duch soudního dozorce. „Pokud jde o toho Rogera Clye, vážený pane,“ pravil pan Cruncher s neproniknutelnou, ocelově tvrdou tváří, „vy jste ho tehdy dával do rakve?“ „Ano.“ „A kdo ho z ní vzal?“ Barsad se opřel o židli a zakoktal: „Co tím myslíte?“ „Myslím tím,“ pravil pan Cruncher, „že v ní nikdy nebyl. Ne! Vůbec v ní nebyl! Dám si useknout hlavu, jestli v ní někdy byl.“ Udavač se rozhlédl po obou pánech a oni hleděli v němém úžasu na Jerryho. „Říkám vám tady,“ hovořil Jerry, „že jste tam v té rakvi pohřbili dlažební kameny a hlínu. Mně tu přece nebudete povídat, že jste po- hřbili Clye. Je to chyták na lidi. Vím to já a ještě dva další.“ „Jak to víte?“ „Co je vám u čerta do toho!“ bručel pan Cruncher. „Zrovna na vás jsem už dávno nabroušený za ty vaše hanebné úklady proti obchod- níkům! Za půl libry bych vás chytil za krk a uškrtil.“ Sydney Carton, jenž byl právě tak jako pan Lorry celý zmatený tím, jak se záležitost vyvinula, požádal v té chvíli pana Crunchera, aby se mírnil a aby všechno vysvětlil. „Až jindy, pane,“ odpověděl vyhýbavě, „tahle chvíle se na vysvět- lování vůbec nehodí. Tvrdím jen tolik, že sám dobře ví, že Cly v té rakvi nikdy nebyl. Ať mi něco takového řekne třeba jen jediným slo- vem o jediné slabice, a chytnu ho tady a zaškrtím za půl libry,“ na tomhle pan Cruncher trval, jako by to byla nabídka zcela velko- myslná, „nebo půjdu a udám ho.“
393
392
Made with FlippingBook - Online magazine maker