Charles Dickens PŘÍBĚH DVOU MĚST

Bylo zbytečné před tímto tribunálem a před tímto posluchač- stvem poukazovat na to, že Defargeovi skrývali zápis ještě s jinými pamětmi, zabavenými v Bastile, a čekali s jeho zveřejněním na pří- hodnou chvíli. Zbytečné poukazovat na to, že jméno této nenáviděné rodiny bylo už dávno uvrženo v klatbu a zapleteno do osudného se- znamu. Nebylo nikdy na světě člověka, jehož ctnosti a zásluhy by byly tak mocné, že by tohoto dne odolaly takové obžalobě. A tím horší bylo pro muže, jenž propadl osudu, že žalobcem byl známý občan, jeho důvěrný přítel, otec jeho choti. Vedle jiných ztřeštěností lid také požadoval, aby byly napodobeny pochybné občanské ctnosti starověku a na oltář národa aby byly kla- deny oběti i sebeoběti. A tak, když předseda pravil (neboť jinak by se mu jeho vlastní hlava na ramenou zatřásla), že dobrý lékař Repu- bliky bude mít ještě větší zásluhy o Republiku, jestliže z kořene vy- vrátí hanebně proslulou šlechtickou rodinu, a že ho nepochybně naplní svatou a hřejivou radostí, když udělá ze své dcery vdovu a z jejího dítěte sirotka, nastalo v síni divoké vzrušení, propukla vlas- tenecká horlivost a nebylo tu ani stopy po lidské účasti. „Má ale ten doktor možností prospět, viď?“ pravila paní De- fargeová s úsměvem Mstitelce. „Teď ho zachraňte, doktore, zachraň- te ho!“ Když porotci hlasovali, po každém odevzdání hlasu nastal křik. Další a další hlas. Další a další křik. Je odhlasováno. Smýšlením a původem šlechtic, nepřítel Repu- bliky, pověstný utlačovatel lidu. Zpět do Conciergerie a smrt do dva- ceti čtyř hodin!

426

„Sbohem, miláčku mé duše. Žehnám ti na rozloučenou, má lásko. Opět se setkáme tam, kde všichni znavení spočinou!“ (Ilustr. Harry Furniss)

Made with FlippingBook - Online magazine maker