čekat, aby mohla svou obžalobu ještě podepřít a dvojnásob se pojis- tit. Sledujete mě?“ „Tak pozorně a s takovou důvěrou ve vaše slova,“ pravil Lorry a dotkl se opěradla doktorova křesla, „že pro tuto chvíli zapomínám i na to neštěstí.“ „Máte peníze a můžete opatřit povoz, kterým by bylo možno odjet co nejrychleji k moři. Přípravy k vašemu návratu do Anglie byly skon- čeny už před několika dny. Opatřte koně zítra brzy po ránu, aby se ve dvě odpoledne mohlo odjet.“ „Udělám to!“ Carton mluvil tak horlivě a rozhodně, že to pana Lorryho strhlo a byl bystrý jako mladík. „Máte ušlechtilé srdce. Copak jsem neříkal, že by to na nikom lep- ším nemohlo záležet? Povězte jí ještě dnes v noci, že spolu s ní jsou ohroženi i její dítě a otec. To zdůrazněte, jinak by s radostí položila svou krásnou hlavu vedle hlavy manželovy.“ Na okamžik se odmlčel a pak pokračoval. „Naléhejte na ni, že kvůli dítěti a otci je nezbytné, aby v tu hodinu s nimi a s vámi odjela z Paříže. Řekněte jí, že to byl poslední příkaz jejího manžela. Řekněte jí, že na tom záleží víc, než si může my- slet, než může věřit. Myslíte, že i v tomto stavu se jí otec podvolí?“ „Jistě.“ „Myslel jsem si to. Klidně a potichu vykonejte všechny ty přípravy tady na nádvoří a buďte připraven také sám usednout do kočáru. Jak- mile přijdu, vpusťte mě dovnitř a jeďte.“ „Za každých okolností mám tedy na vás čekat?“ „Máte přece moje osvědčení s ostatními u sebe a jedno místo bude volné. Nečekejte na nic jiného, než až bude moje místo obsazeno, a pak do Anglie!“ „Pak tedy,“ pravil pan Lorry a uchopil jeho pevnou a klidnou ruku, „pak tedy to nebude záležet jenom na starci, ale budu mít po boku mladého a horlivého muže.“ „S pomocí nebes, ano, budete! Slibte mi teď slavnostně, že vás nic neodvrátí od toho, abyste jednal tak, jak jsme se tady jeden před dru- hým zavázali.“
„Schovejte mi to do zítřka u sebe. Jak se pamatujete, půjdu ho zítra navštívit a bude lépe, jestliže to nebudu mít s sebou.“ „Proč?“ „Nevím; raději to nechci mít u sebe. A teď vezměte tady tu listinu, kterou měl u sebe doktor Manette. Je to podobné osvědčení, že on sám, jeho dcera i její dítě mohou kdykoli opustit městské hradby a překročit hranice. Vidíte?“ „Ano!“ „Opatřil si to patrně včera jako poslední a nejkrajnější prostředek proti ohrožení. Kdy je to datováno? Ale na tom nezáleží, nezdržujte se tím a pečlivě to uložte s mým i svým osvědčením. A teď dávejte pozor! Teprve v několika posledních hodinách jsem začal pochybovat, že má nebo by mohl mít takové osvědčení. Platí do odvolání. Ale může být odvoláno brzy a mám důvod se domnívat, že bude odvoláno.“ „Nejsou přece v nebezpečí?“ „Jsou ve velikém nebezpečí. Jsou v nebezpečí, že proti nim paní Defargeová vznese žalobu. Slyšel jsem to z jejích vlastních úst. Slyšel jsem dnes večer od této ženy slova, po kterých je mi jasné, jak velmi jsou ohroženi. Neztrácel jsem čas a hned pak jsem vyhledal udavače. Potvrdil mi to. Ví, že jakýsi řezač dříví, bydlící u vězeňské zdi, je ve styku s Defargeovými a že se ho Defargeovi několikrát vyptávali na jeho zprávy o tom, že ji viděl“ – Carton nikdy nevyslovil Luciino jméno –, „jak dává znamení vězňům. Snadno lze předvídat, že jako falešnou záminku udají docela běžnou věc, vězeňskou vzpouru, a že pak půjde o její život – možná i o život jejího dítěte – a možná také o život jejího otce –, neboť oba byli viděni na tom místě s ní. Netvařte se tak zděšeně. Všechny je zachráníte.“ „Kéž mi nebe dopřeje, abych je zachránil, Cartone! Ale jak?“ „Povím vám to. Bude to záležet na vás a na nikom lepším by to ani záležet nemohlo. K této nové obžalobě jistě nedojde dříve než pozí- tří; patrně ne dříve než za dva, za tři dny; nejpravděpodobněji až za týden. Víte sám, že je smrtelný zločin truchlit nad obětí gilotiny nebo s ní mít účast. Ona a její otec by se nepochybně tímto zločinem pro- vinili a ta žena (zarytost jejích úmyslů je nepopsatelná) bude patrně
445
444
Made with FlippingBook - Online magazine maker